< návrat zpět
Poezie 
Básničky už nepíšu, ale mám je ráda =)
Ve starém hradě starý pán
Ve starém hradě starý pán
pil víno, aby zapil žal.
Ač v truhlici měl milion,
jeho život byl samý shon.
Maloval malíř starý hrad,
měl plátno, paletu a špachtli.
Ač neměl peněz na brokát,
žil dlouho, šťastně a žil rád.
Touha po lehkosti
Touha po lehkosti
touha po lehkém spánku
již patří minulosti.
Řeknu ti na oplátku,
kde najdeš stín
a hlavu pro oprátku.
Nikdy tě nepustím,
ač myslíš si to, snílku,
vím, že se zastavíš.
Touha po lehkosti,
touha vystoupat výš,
náleží budoucnosti.
Nevěřím v budoucnost
Nevěřím v budoucnost,
nepřijde nic,
jako když ztratíte
od lásky klíč.
Nemíním uvěřit,
že přijde čas,
kdy se mé srdíčko
rozbuší zas.
Někdy vše dělám pro radost
Někdy vše dělám pro radost
a jindy není nad lenost,
jen chodím světem, jak se dá
a nevím, co bych řekla.
Hlavu mám plnou nápadů
a někdy musím křičet: stůj!
Vždyť chodíš světem, jak se dá
a máš světu co říct!
Jindy zas život utíká
a nikdy se mě nezeptá,
zda nenabírá příliš rychlé tempo.
To potom znovu volám: stůj!
Vždyť chodím světem, jak se dá
ať jako vzduch či kytka líbezná,
jsem tu, i když se nevyznám
a nemám, co bych řekla.
Jde s hlavou skloněnou
Jde s hlavou skloněnou.
Je to ten,
co říká nashledanou
místo dobrý den.
A shledá-li se s tebou zas,
neuvědomí si to,
nebo si to neuvědomí včas
a půjde dál,
jako by nepotkal
vítr, co vál,
když se s tebou miloval
a jako by necítil
vůni, co ti sám daroval,
poputuje dál za snem,
který mu stále uniká.
Nelze ho dohonit,
neboť jde za tou,
která říká sbohem
místo nashledanou.
Stojíš na hoře vysoké
Stojíš na hoře vysoké
a nemáš, co bys řek'.
Do údolí je daleko,
do nebe jakbysmet.
Stojíš na hoře vysoké
a díváš se tam dolů
pln hříchu, nevíš, kam bys šel,
však nelituješ činů,
co spáchal jsi a stojíš dál
a nemáš, co bys řek'.
Do údolí je daleko,
do nebe jak bysmet.
Stojíš na hoře vysoké,
tys ztělesněním pekla,
však kdekdo by ti odpustil,
nejraděj' bych si klekla.
Proč? Stál bys tam stejně dál,
nevěda, co bys řek',
vždyť údolí je daleko
a nebe jakbysmet.
Já prázdná jsem jka suchá poušť
Já prázdná jsem jak suchá poušť,
já vůbec nemám stání
a propadám se stále hloub
a je to k uzoufání.
Já nemám důvod býti zlá,
já přesto cítím zlost
a ubližuji jak se dá
a jen tak pro radost.
Já nenávidím širý svět,
já nechci býti v něm
a nemůžu se vrátit zpět
a nechci žíti snem.
Kdo jsem?
Uživatelské menu: